Ayashi no Ceres

Ayashi no Ceres

27. dubna 2007 v 22:25 | Martii
RECENZE
Světlovlasá dvojčata Aya a Aki z mocného a zámožného rodu Mikage měla až do svých šestnáctých narozenin vcelku radostné a ničím nerušené mládí. Ovšem, jak už to tak v anime bývá, do života hrdinů okolo šestnáctého roku zasáhne s neobvykle destruktivními účinky významné NĚCO, které idylu překvapivě rychle změní v cosi víceméně opačného a pro diváka často podstatně zajímavějšího charakteru. Tentokráte je tím bleskem z čistého nebe šokující odhalení, že Aya vlastně není jen tak nějaká středoškolačka, ale v jejím těle přebývá rovněž i nebeská, pomstychtivá a mocnými silami vládnoucí víla Ceres, v níž se poté Aya občas dobrovolně a občas nedobrovolně transformuje. Hlava rodu, její hodný dědeček, už není více hodným dědečkem, ba právě naopak, chce Ayu/Ceres jakožto hrozbu pro všechny se jménem Mikage eliminovat. Aya z prvotního nebezpečí zdárně uniká (rozuměj: Transformována v Ceres zničí půlku domu, čímž také pozabíjí pár bezvýznamných paňáců s pistolkami, a teprve poté uniká.) a nachází úkryt u Aogiri Suzumi...
Ayashi no Ceres je dílem Watase Yuu, která má na svědomí Fushigy Yugi, a příběh tohoto
čtyřiadvacetidílného shoujo anime, žánrově zřejmě temné, romantické fantasy zasazené do současnosti, - zhotoveného dle mangy, samozřejmě - vychází z legendy rozšířené po celém světě, v níž jde ve zkratce o to, že jakýsi troufalý mladík ukradl koupající se nebeské víle její roucho (tento urmotiv byl osobitým způsobem ^_^ zpracován i v našem MegaŘecku), bez kterého se nemohla vrátit zpět na nebesa, a pojal ji za svou ženu. Ano, uhodli jste to - nebeská víla Ceres a onen troufalý mladík jsou zakladatelé rodu Mikage a přímí předci Ayi a Akiho, kteří jsou nyní z vůle osudu a autorů příběhu postaveni proti sobě.
Děj, který se nesoustředí pouze na bezprostřední zobrazení tragických osudů dvojčat, ale zahrnuje i určitou globální rovinu prostřednictvím korporace Mikage a jejím tajemným a grandiózním C "Nejprve Japonsko, pak celý svět" - však to znáte - Projektem, plyne i přes nějaké ty filler epizody zaměřené na vedlejší postavy celkem svižně, ke konci epizody zpravidla nastává dramatické skoroodhalení, které má za úkol sledujícího navnadit na další epizodu (poměrně omšelý, ale stále fungující postup uplatňovaný v seriálové tvorbě obecně), divák se dočká několika povedených a občas až příliš nepravděpodobných zvratů, během celého procesu zemřou i některé postavy, jež měly daleko do anonymních přisluhovačů záporňáků, kteří si ani zdaleka nezažijí svých patnáct minut slávy (možná patnáct vteřin). Smrt těchto postav, jak by řekl ctihodný lord Hong, je ovšem obět, kterou jsem ochoten podstoupit, zvláště když je pro děj tak či onak účelná. Před zajímavým vygradováním osudů Ayi a Akiho v poslední epizodě je retrospektivně odvyprávěno, jak to ve skutečnosti s Ceres a jejím uzmutým rouchem bylo, a na úplný závěr si autoři neodpustili morální ponaučení.
Bohužel se Ayashi no Ceres nevyhlo jisté klišovitosti postihující žánr shoujo anime, jejímž výsledkem je někdy nechtěná vtipnost - jisté hlavní charaktery se už potkaly, ale nevědí o tom, motiv ochraňování a obětování se, "osobní přerod" spojený se změnou účesu,... Ale co jiného by měl člověk v rámci tohoto žánru také očekávat? Již v prvním díle vstupuje na scénu bishounen (vysoký, drsný, černé brýle, plášť, však to také znáte - něco jako Neo z Matrixu) s minulostí zahalenou tajemstvím - Touya, který je pro Ayu přímo nadesignován. A protože trojúhelník milostný netvoří mezi trojúhelníky žádnou výjimku potvrzující pravidlo, třetím ve hře je budoucí kuchař, "kamarád od vedle" Yuuhi.
Přes poměrně vážné téma a depresivní atmosféru se hlavně v první polovině seriálu vyskytují komické vložky, které bývají umístěny zpravidla přímo za nějakou obzvláště vážnou/dramatickou/romantickou scénou.
Úroveň kresby můžete posoudit z obrázků okolo - postavy jsou do značné míry stylizované, s charakteristickou kresbou vlasů, ženské mají opravdu kawaii oči (a nejen je), mužské se vyskytují v podobě elegantních bishounenů, tzv. mhouřenínů (mhouří oči ^_^). Backgoundové kresby svou propracovaností až na výjimky nepřekvapí. Animace je na úrovni odpovídající tomuto formátu, takže milovníci pravé vizuální hostiny plné ultraplynulých pohybů a úžasných efektů nechť zamíří jinam.
Co však není pro tento žánr úplně zvykem, je otevřenost s jakou jsou zachycovány násilné scény. Čili šplíchanců krve a nejen jich je třeba očekávát více než obvykle, prostě nic pro slabé nátury, které odpadávají při pohledu na malinkou kapičku krve.
Po hudební stránce Ayashi no Ceres nijak výrazně nevyniká, ale propadat hanbou se kvůli tomu zcela určitě nemusí, skladby posloužily velmi dobře pro prohloubení už tak dost zřetelného emocionálního náboje jednotlivých scén. Úvodní píseň s výborně provedeným vokálem je nepochybně líbivá, závěrečná bez újmy na cti snese označení J-pop.
Pokud patří romance plné citových výlevů (toto slovní spojení je míněno naprosto neutrálně, bez jakýchkoli negativních konotací) mezi váš oblíbený žánr a nevadí vám trocha fantastiky a větší trocha drsnosti, nevidím důvod, proč byste měli říci "ne" na Ayashi no Ceres. Ledaže byste a priori odmítali všechno anime. Ale v tom případě nechápu, jak je možné, že jste tuto recenzi vůbec dočetli ^_^.
 
 

Reklama